3/4
Klávesnice
Počítačová klávesnice je klávesnice odvozená od klávesnice psacího stroje či dálnopisu. Je určena ke vkládání znaků a ovládání počítače. Standardní počítačové klávesnice jsou napájeny z počítače a komunikují s ním po sériové lince.
Počítačová klávesnice má na vrchní straně tlačítka, zvané klávesy. Ve většině případů stisk klávesy způsobí odeslání jednoho znaku. Některé klávesy slouží jen jako předvolba. Odeslání některých symbolů pak vyžaduje stisk (úhoz) či držení několika kláves současně nebo postupně. Klávesnice je též důležitá jako prostředek k zadávaní hesel, psaní zpráv atd.
Připojení k počítači
V dřívějších letech se klávesnice připojovala k počítači konektorem DIN-5, který byl později nahrazen poněkud menším konektorem Mini-DIN, častěji nazývaným PS/2, přičemž způsob komunikace klávesnice s počítačem zůstal zachován. Starší klávesnice s konektorem DIN bývají nazývány „AT klávesnice“ (podle osobního počítače IBM PC/AT), stejný konektor však používaly i ještě starší nekompatibilní „XT klávesnice“ určené pro historický IBM PC/XT.
Mezi další způsoby připojení v současnosti patří USB, dnes nejrozšířenější. V takovém případě se již jedná o výrazně komplikovanější způsob komunikace umožňující například připojit ke klávesnici různá další zařízení (myš, USB flash paměť atd.), která pak přes ni komunikují s počítačem.
Zapojení konektoru DIN-5 (samice):
(1) CLOCK,
(2) DATA,
(3) RESET,
(4) GND,
(5) +5V DC.
Pin RESET slouží k inicializaci klávesnice, ale u novějších klávesnic nebývá zapojen.
Zapojení konektoru PS/2 (samice):
(1) DATA,
(2) nezapojeno,
(3) GND,
(4) +5V DC,
(5) CLOCK,
(6) nezapojeno.
U některých typů notebooků můžou vývody (2) a (6) sloužit jako DATA a CLOCK pro připojení druhého zařízení.
Princip
Mechanické rozpoznávání stisku klávesy
Klávesnice pracuje na principu propojení vodivé cesty (změna velikosti odporu) při stisknutí příslušné klávesy.
Bezdotyková klávesnice
Celý princip detekce by se dal přirovnat k velkému vzduchovému kondenzátoru, kde mezi dvěma elektrodami vzniká elektrické pole vytvořené harmonickým sinusovým napětím. Jedna elektroda funguje jako vysílací elektroda napájená z harmonického oscilátoru, zatímco druhá je pak uzemněná. Když se pak mezi tyto elektrody dostane cizí vodivý předmět, chová se jako další vložená elektroda, která mění rozložení pole v jeho okolí. Konkrétně například vložením části lidského těla, která se chová jako uzemněný vodivý předmět, dochází k odstínění generovaného elektrického pole od uzemněné elektrody a tím i k samotné detekci. Nedochází prostě k přenosu náboje mezi pevnými elektrodami a tím je omezen proud uzavřenou smyčkou. Protože jsou elektrody od sebe relativně hodně vzdáleny, je nutné pro generování elektrického pole použít sinusový průběh signálu o frekvenci desítek až stovek kHz.
